V roce 2006 jsem se po práci jako osobní asistent a šofer zkurvence, se kterým jsem ještě nekolik let poté vedl soudní zpor, rozhodl, že se za mojí přítelkyní Němkou přestehuju do Německa. Následně jsme se rozešli. Neuměl jsem jazyk, tak jsem si hledal práci jako aupair, protože to byl nejrychlejší způsob, jak se ho naučit. Taky mám rád děti, takže to nebyl problém. Rodina mi zaplatila kurs, a měl jsem hezký výhody.

Od čtrnácti jsem byl na vlastních, moje máma byla skvělá, ale měla vlastní problémy a můj otec umřel, když jsem měl dvanáct.

V Hamburku jsem natrafil na skvělou rodinu. Gastmutter se jmenovala Kirsten, byla to vdova, která taky těžce nesla smrt svého muže. V kombinaci s její prací jako učitelka na speciální škole pochopitelně vyhořela. Měla hezký dům na předměstí Hamburku a já jsem se k nim nastěhoval jako aupair pro její 5-ti letou dcerku Jule. V tom čase nebylo obvyklé mít aupaira, ale proč ne, vždyť je to otcovská postava v životě její dcery. Co si mysleli lidi, jí bylo jedno. Jule měla pět let a Kirsten měla loď, se kterou často jezdila na výlety do Dánska. Na pár výletech jsem se zoučastnil, a taky jsem se statečně párkrát pomalu poblil, když byla bouře.

S Kirsten jsem vycházel skvěle, někteří jsi mysleli, že jsme pár a taky jsem měl dostatečný počet obdivovatelek ve školce, kde jsem vodil Jule. Jule byla velmi inteligentní dítě. Pomocí Pavlovových metod jsem ji naučil nosit kafe po dvaceti schodech nahoru do mého pokoje, kde byla jediná televize v domě. Když kafé přišlo nevylité a do půl hodiny, Jule se mohla koukat na televizi půl hodiny. Prvního v měsíci jsem dostal basu Pilsnera Urquella.

Na druhé straně Hamburku žila moje kamarádka Petra, se kterou jsme se dohodli, že budeme jenom kamarádi. Každý víkend jsme šli spolu do města. Petra bydlela na opačném konci S-Bahnu S3.

Moje Gastmutter mě jednoho dne poprosila, jestli bych mohl spát u Petry, protože očekávala návštěvu dvou rodin z Dánska, počet kusů 12 a tudiž potřebovala všechny místnosti v domě. Pro mně to nebyl žádný problém. S Petrou jsme se dohodli, že v ten večer půjdeme zevlovat po městě, tak jako vždy a že u ní přespím. Její Gastfamilie mě znala a měla mě ráda.

Místo střetnutí bylo na Reeperbahn v dohodnutý čas, přesně na sekundu, jako správní Němci a šli jsme nejdřív na pouť v Hamburgerdom, povozily se na pár atrakcích. Když nastala noc, dostali jsme chuť na pivo. Ruksak byl prázdný, tak jsme zamířili ke kiosku, který vlastnil Turek. Ten se okamžitě zamiloval do Petry a byl v cuku letu ochotný přepsat jí svůj obchod a tři velbloudy. Petra na něj zvysoka srala.

Turek začal nalívat tvrdej alkohol, asi vodku, ale já jsem na ni alergickej, tak jsem většinu panáků podsouval vedle sedícímu Rusákovi. Turkovi jsem řekl, že je to můj bratr, stejně mi hovno rozuměl. Chudák Rusák nevydržel nápor a po půl hodině ho odvedla ochranka z vedlejšího hotela, kde se snažil vychcát. Bylo pozdě a Turek nás požádal, aby sme počkali, že zavírá a že můžeme jít spolu do města. Na Reeperbaan jsme šli jako páni, já najebanej jako prase. Na ulici byly mobilní záchody, tak jsem posadil Petru na výlohu a dal jsem jí příkaz čekat. Když jsem vyšel ze záchodu, byla v prdeli. I s mým telefónem, peněženkou, dokladama a klíčema od domu.

Namířil jsem si to k S-Bahnu a šel jsem S3 do Pinnenbergu, kde bydlela. Po cestě jsem pokecal s mnohýma lidma, já sociální typ. Nepamatuju si to, ale mám to natočené na kameře. Na Pinnenberg jsem šel, protože jsem doufal, že ji potkám a následně zabiju, ale taky jsem se spletl. Holt rád jezdím S-Bahnem. Zpoměl jsem si, že mám doma pod květináčem schovanej náhradní klíč. V tom samém momentu jsem taky zapoměl, že všechno ostatní je v Petřině kabelce. Namířil jsem si to teda domů, na Neugraben. Naštěstí jsem bydlel na konečné, a na druhé štěstí mě laskavo vzbudila policie města Hamburk. Upřimně jsem poděkoval a vystoupil z S-Bahnu. U taxíků jsem vzal první Mercedes a sedl si dozadu jako kápo. Stáli jsme před domem a řidič mi oznámil cenu jízdy. Začal jsem si ošahávat kapsy a vrátila se mi paměť. Řidič to nebral velmi sportovně a rozhodl se, že se mnou půjde pro peníze.

S koncentrací klonu Jamesa Bonda a Chucka Norrisa jsem otevřel vchodové dveře, ukázal jsem mu prstem nad rtem, aby byl zticha a počkal. Pomaloučku po čtyřech jsem lezl po schodech jak kočička. Po 5 minutách jsem konečně dosáhl poslední schod, přičemž jsem se dvakrát zlekl sám sebe, protože jsem byl tak ticho. Minutu jsem otevíral dveře do mého pokoje. Ve tmě jsem viděl siluety spících lidí. Po špičičkách jsem kráčel k mému regálu, kde jsem z prasátka vytáhl 20 eur, potichu jsem ho zaklapl a pomaloučku se zase odplížil ke dveřím, opět je minutu zavírajíc.

Sešel jsem dolů, dal jsem tomu hajzlovi peníze a šel jsem do suterénu. Ten měl pronajatý Karlie, bodybuilder, ale podle mně byl taky pornoherec. Jelikož jeho pokoj byl taky obsazen a měl stejně vodní postel, zůstala mi na výběr koupelna, sklep, nebo matčina dílna. Rozhodl jsem se pro dílnu. Když jsem rozsvítil, byl tam brutálnej bordel. Ve středu byla cirkulárka a při stěně smotanej koberec. Nikdy jsem nebyl na vojně, ale můj pud sebezáchovy pracoval na plné obrátky. Všude byly krámy a nevešel jsem se nikam jinam, jen pod cirkulárku. Byla mi zima, tak jsem vzal koberec a dobrou půl hodinu jsem se do něj snažil zamotat. Dal jsem asi tři vrstvy. Ruce jsem měl srolované v koberci a konečně mi nebyla zima. Usnul jsem zamotanej jako mumie.

Vzbudila mě nevolnost. Bohužel, měl jsem ruce v koberci a začel jsem zelenat, tak jsem jenom otočil hlavu na bok a blul. Pak se mi podařilo otočit na druhou stranu a poblít ji taky. Vypadal jsem jako blící rohlík. Asi jsem nedostatečně dodržoval pitný režim, protože blitky byly téměř pevného skupenství. Tady šlo o život, bál jsem se, že se udusím. Asi po patnáctich minutách jsem mi povedlo vymotat z koberce a spod cirkulárky. Blitky jsem pozbíral do rukou a odnesl je na první poschodí na záchod. Nejdřív jsem do hajzlu naházel toaleťák, aby jsem ztlumil dopad blitek. Z toho se mi udělalo opět špatně, tak jsem potichu blil. Tak se mi povedlo zacpat hajzl. Voda už pomalu lízala okraj záchodu, tak jsem počkal. Po dvou minutách jsem to zkusil znovu, ale voda stoupala. Rukou jsem šáhl do hajzlu a snažil se vybrat, co jsem mohl. Naštěstí se mi povedlo ho odecpat. Mimochodem, jsem vyučenej instalatér, tak vím, co dělám. Umyl jsem si ruce a vrátil se pod cirkulárku a tentokrát jsem se přezíravě zabalil jenom do jedné vrstvy koberce.

V půl desáté vstávali Dáni, nahoru dupali a parchanti pištěli a asi ve dvanáct jsem slyšel zabouchnout dveře. Řekl jsem si, jsem živej. Jdu do své postele. Jeden z nich si něco zapoměl. Pozdravil jsem ho, on si něco vzal a odešel. Od té doby jsem ho neviděl.